Kašlu na lásku...možná - Jeden z nejlepších výtvorů Boha

Už je to dva dny. Dva pitomý dny!

"Ale, Míšo! Když tě podvedl. Tak za to přece nestál. A že je děvkař se o něm říkalo. Mohlas něco takového čekat!" utěšuje mě Zuzka.

"Kyby to aspoň byla ta samá! Ta černovlasá… Ale ne. Pán má teď další blbou blondýnu, jako jsem já…" posmrkávám naštvaně. Večer, když jsem šla včera Zuzce naproti z diskotéky jsem ho s ní potkala… Vůbec si mě nevšiml, jak jí zkoumal hubu!

"Nesmíš mu tak ukazovat, že tě ranil! Pěkně se na něj usmívej, ať neví, jak to bolí… Jen mu tím takhle určitě děláš radost!"

"Ach, Zuzi… Kdybych ho tolik nemilovala!" Zuzka se na mě bezradně dívá a já vytahuju další kapesník. Už jich kolem sebe mám pěknou hromádku.

"Roman se se mnou rozešel…" zašeptá a mnou trhne. Roman? Byli spolu přece něco přes rok!

"Cože? Tos mi to nemohla říct hned? Tak já tady oplakávám dva hnusně krásný pitomý týdny a… a ty…" hlas mi selže a my se se Zuzkou v slzách obejmeme. Romana jsem měla já i máma rády, věřily jsme, že spolu vydrží hodně dlouho, možná už navždy… "Co se stalo?"

"Vůbec to nechápu! Říkal, že ho to už unavuje, nebo co… Že jsme stereotypní starý manželský pár!" Dál už se nedostane, protože se musí hlasitě vysmrkat.

"Kluci jsou na nic! Jenom nám ubližujou!"

"Přesně…"

"Tak, víš co? Kašlem na lásku! Můžeme přece být šťastné i bez nich - možná právě bez nich, ne? Když to dokážou oni, tak my taky. Že nás to nenapadlo už dávno! Vždyť je to vlastně úplně jednoduché… Hezky si budou zvykat na to, že vždycky nedostanou to, co chtějí a budeme to vždycky my, kdo je nechá!"

"Na to si připijem!" reaguje Zuzka pohotově a už vytahuje láhev vodky ze skříně a dvě štamprle. "Osmnáct máš za chvíli, tak co?A stejně, jedna dvě ti neuškodí!" Tak tomu se zasměju. Narozeniny mám za víc než rok, ale to nás už ani jednu nezajímá. Bytem se nese kloktání tekoucí kapaliny z láhve a cinknutí skleniček.

Trošku nám zevšedněl šatník (máme stejnou velikost, yes!), tak jsme se vydaly na nákupy, abychom do něj uvítaly pár nových kousků. U toho jsme zažily samozřejmě spoustu legrace, tvlášť, když si Zuzka vzala omylem o dvě čísla menší triko a málem dostala infarkt, když zjistila, že je jí malé a taky jsme koukaly po klucích kolem. Ne, že bychom chtěly nějaký nákupní puťky a vůbec - s klukama jen nevázaně!

"Koukej, tak ten je sladkej!" upozorňuje mě Zuzka. Hlavou kývne k fakt hezkému týpkovi. Jako bych ho už někdy viděla, ale teď si nemůžu vzpomenout, kde… Má krátké černé vlasy spadající do obličeje. Takové pocuchané, ale ne jako po ránu, když vyleze z postele, ale tak nějak…hezky. Přes kšiltovku mu moc dobře nevidím do očí, škoda. Vypadá jako fakt cool týpek - volnější, ale ne vytahané kalhoty a skvěle padnoucí mikina. Prostě mu to sekne. Wow, super boty. Jako by cítil, že ho někdo pozoruje se rozhlédl kolem. Bože, ty oči! Překrásné, modré, ne chladné, ale tak podivně tajemné!

"Tak ten se povedl!" shrnuju. Celým tělem mi jakoby prochází miliony vln a hlavou mi běží jedna věta - toho chci! "Drž mi palce!" Zuzka na mě mrkne a já jdu na to. Mířím si to k němu a snažím se o sobě jako vždy nepochybovat. Stále tam tak pohodově stojí opřený o stěnu… Nehty si zatínám do dlaně… Budu ho mít - MUSÍM! Konečně si mě taky všiml. Jeho pohled je snad ještě záhadnější než on! Pomalu postupuji až k němu.

"Ahoj…" začínám rozhovor co nejvíc sexy hlasem. Sjíždí mě pohledem, jako by mě hodnotil. Pomalu přes černé baleríny, přes riflovou minisukni, nahoru k červené košili s horním rozepnutým knoflíčkem. Potom si prohlíží můj obličej až u očí se konečně zastaví. Nevím, jestli to dělá schválně, ale jsem z něj strašně nervózní!

"Ahoj," říká nakonec. Má nádherný sametový hlas, kterým mě úplně pohladil po duši. Hlavně nesmím ztratit hlas, jak se mi často stává! Prostě musím mluvit!

"Jak se jmenuješ?" Horší otázku jsem snad říct nemohla!

"Tak, jak mě naši pojmenovali." Au, to bylo chladný!

"A prozradíš mi to?"

"Záleží na tom, proč to chceš vědět!" Vypadá tak sladce!jak asi chutná?

"Proč? Proto…" Já to fakt udělám! Pomalu se k němu přibližuju a začínám se zlehka dotýkat svými rty jeho. Bojím se, že mě v tom nechá, ale brzy mi s překvapivou dávkou vášně vychází vstříc. Po chvíli se od sebe vzdalujeme. "Chci totiž vědět, kdo tak nádherně líbá…" Uchechtne se.

"Vyměním ho za to tvoje, ale mám jednu podmínku…"

"Jakou?"

"Přidáš k němu svoje číslo!"

Martin… Martin. MARTIN!

"Zase na něj myslíš, co? To jsi teda rychle zapomněla na Ondru a naše: Kašlu na lásku!" obviňuje mě Zuzka.

"Ale to není pravda! On je jen - strašně sladký. Vázat se s ním nebudu!"

"Maximálně jazykem, co?" Obě padáme smíchem na postel.

"Přesně, vázat se jen fyzicky!"

"Kdy se s ním máš zas vidět? Přece jste se domlouvali, ne?"

"Zítra - zase tam, ve tři." Zářím jako slunce a nevím, že si o mě Zuzka dělá starosti. Ví, že by mi mohl hodně ublížit… Stejně, jako Ondra. On se totiž taky s¨zdál takový dokonalý, ze začátku…

Přes okno na mě svítí měsíc. Nevadí mi to, stejně nemůžu spát. Stále vidím jen Martinovy krásné oči, cítím jeho vůni a jeho rty, když se dotýkaly mých. Zatím vypadá na ten typ, který se drží v pozadí, a ze kterého má každou chvílí vyrazit zuřivě vášnivý lev. Tak strašně moc mě přitahuje! Při pomyšlení na něj mi po zádech běhá mráz. Sakra, nesmím zapomenout na to, že se nesmím zamilovat! …což u něj bude zřejmě hodně těžké. To nám to tedy pěkně začíná…

1. Kapitola ||

Jeden z nejlepších výtvorů BohaPodraz